Kompostér, jako nepostradatelný pomocník v každé domácnosti

Domov, Kompostér, Nezařazené, Pomocníci na zahradě i v domácnosti, Pořizujeme, Práce na zahradě, Zahrada

Ať už pěstujeme květiny nebo ovoce a zeleninu, víme, že bez kvalitního hnojení se žádné rostlince nebude dařit. Pokud chceme zahradu plnou květů a bohatou úrodu na záhoncích, bez hnojiva to prostě nejde. Samozřejmě můžeme zakoupit tekutá, či prášková hnojiva, ale proč utrácet peníze a používat chemii, když si kvalitní hnojivo, v podobě kompostu, můžeme vyrobit sami na zahradě. A budeme k tomu potřebovat jen jednoho pomocníka, kterým je kompostér. Efektivně zpracujeme veškerý bioodpad z naší domácnosti, získáme kvalitní hnojivo, o kterém přesně víme, co obsahuje a navíc ušetříme. Počáteční investice do kvalitního kompostéru se nám totiž rychle vrátí.

I když se kompostování může jevit jako trend poslední doby, dříve kompost nechyběl na žádné zahradě. A zejména na vesnicích toto platí dodnes. Tradiční hromadu rostlinného odpadu, umístěnou někde v rohu zahrady, však nahrazují nejčastěji dřevěné a plastové kompostéry, které dokáží podstatně efektivněji a rychleji rostlinnou masu přeměnit na kvalitní kompost. Plevel, posekaná tráva, shrabané listí, ale i rostlinný odpad z kuchyně, tak najdou svoje další uplatnění.

V tomto článku vám představíme, jak kompostování vůbec funguje, co k výrobě vlastního kvalitního kompostu potřebujeme, a v neposlední řadě i to, jaké kompostéry jsou k dostání na našem trhu k dostání.

KOMPOSTOVÁNÍ

Podle průzkumů, tvoří dokonce 35 – 40% našeho komunálního odpadu, nejrůznější rostlinné zbytky, které by bylo možné snadno kompostovat. Ve spalovnách tak doslova proletí komínem kvalitní materiál, který můžeme, bez větší námahy, přetvořit na výživné hnojivo pro naše rostlinky.

Popularita kompostování v posledních letech zásadně stoupá. Obce a nejrůznější skupiny lidí zakládají komunitní komposty, mnoho majitelů zahrad a zahrádek se o vlastní kompost pokouší, a dokonce díky novátorským přístupům není kompostování cizí ani těm z nás, co bydlíme v městských bytech. Kompostéry, různých provedení, se zkrátka na zahradách, a dokonce i balkonech, objevují jako houby po dešti.

Jak to vlastně funguje?

Přetvoření rostlinných zbytků na kompost samozřejmě není okamžité. Žádoucí proces tlení materiálu potřebuje určité podmínky, které právě kompostér dokáže spolehlivě poskytnout a celou přeměnu materiálu na zeminu dokáže i značně urychlit.

Rostlinný odpad, který se dělí na zelený a hnědý, se v kompostéru, díky působení mikroorganizmů zahřívá a vlivem vysoké teploty, která může uvnitř kompostu dosahovat až 60°, dochází ke zničení plevelů i choroboplodných zárodků a odstartování procesu tlení. Tato část může trvat až několik týdnů. Aby k ní došlo, je nutné střídavě vrstvit různý rostlinný materiál, udržovat obsah kompostéru dostatečně vlhký a zajistit mu i větrání. V druhé části procesu kompostování se začíná měnit struktura budoucího kompostu. Ten začíná hnědnout, jednotlivé složky už od sebe není možné rozeznat, a celá hromada zmenší svůj objem, tedy znatelně klesne. Výsledkem celého procesu je poté tmavá zemina plná živin, kterou lze vzhledově přirovnat k zemině lesní.

Mimo pestrého složení kompostu, je důležité i vrstvení jednotlivých materiálů. Hnědými rostlinnými zbytky, kterými jsou například dřevo a veškerá suchá hmota, prokládáme zbytky zelenými, kterých bývá na zahradách podstatně více. Jsou to totiž všechny čerstvé rostliny, jako posekaná tráva, vytrhaný plevel, či slupky z ovoce a zeleniny.

Důležité je také větrání, tedy přístup vzduchu, který je pro správnou činnost mikroorganizmů nepostradatelný. Moderní kompostéry to mají velmi efektivně vyřešené díky otvorům v jejich bočních stěnách, které je dokonce možné v některých případech i uzavírat. Přístup vzduchu k jednotlivým vrstvám zajistíme také přehazováním kompostu, které je nutné provést nejméně jednou za rok, ideálně však alespoň dvakrát.

Co můžeme dát do kompostéru?

Mimo již zmíněné posekané trávy, spadaných listů, plevele, který ještě nekvete, zbytků rostlin, včetně kořenových balů s hlínou a odkrojků z ovoce i zeleniny, můžeme na kompost dát i větvičky, ideálně nadrcené, kávovou sedlinu, zbytky čaje včetně sáčků, dřevěné piliny, skořápky z ořechů, skořápky od vajec, roličky od toaletního papíru, kuchyňské papírové utěrky, hnůj od býložravých domácích zvířat a dřevěný popel.

Co do kompostéru rozhodně nedávat!

Toho co by se do kompostéru nemělo dostat je samozřejmě celá řada, takže alespoň ty nejdůležitější –plasty, kov a sklo, zbytky masa a mléčných výrobků, výkaly psů a koček, kvetoucí plevel, u kterého hrozí, že si s kompostem po zahradě rozneseme i jeho semínka, oleje a tuky, ovoce a zeleninu napadené houbovými chorobami a samozřejmě kamení.

VLASTNÍ KOMPOST

Kompostér by tedy neměl chybět na žádné zahradě. Je však nutné před jeho pořízením zvážit několik skutečností, abychom vybrali ten pro nás nejvhodnější.

Velikost

Velikost kompostéru je asi to nejdůležitější a první, co budeme zvažovat. Ta se odvíjí od velikosti zahrady, na které bude stár. Obecně lze říci, že na 1 m² zahrady budeme potřebovat 1 l objemu kompostéru.

Místo

Vlastní umístěná kompostéru hraje také zásadní roli. Pokud je to možné, vždy pro něj vybíráme stinné místo, nebo alespoň polostín. Na přímém slunci by se hmoty příliš vysušovala a proces tlení by trval násobně déle. V případě, že místo ve stínu na zahradě nemáme, bude nutné kompost pravidelně kropit vodou, aby nepřeschnul.

Kompostér

Kompostér si můžeme doma vyrobit samozřejmě i svépomoci,. Takový bude poté ve většině případů dřevěný. Oblíbeným materiálem k jeho stavbě se v poslední době staly totiž dřevěné palety. Jde však většinou o rozměrnější dílo, vhodná na velké zahrady. Moderní kompostéry jsou daleko kompaktnější a většinou i efektivnější v přeměně kompostované hmoty na kompost.

DŘEVĚNÝ
Dřevěné kompostéry, které máme možnost zakoupit, jsou oblíbené zejména kvůli svému vzhledu. Dřevo totiž krásně zapadne do každé zahrady, a takovýto kompostér nenarušuje její řád. Je možné je pořídit v několika velikostech, takže je můžeme mít na malých i větších zahradách. Větrání je zajištěno díky mezerám mezi jednotlivými prkny. Tyto kompostéry mají ve většině případů i víko, které zabraňuje vstupu zvířatům, a spodní dvířka na odebírání hotového kompostu.

Za cenu pěkného vzhledu však platíme menší odolností. Jelikož i dřevo je kompostovatelný materiál, po čase činnosti mikroorganismů podlehne a rozpadne se. Zabránit tomu, nebo alespoň zkázu dřevěného kompostéru oddálit, můžeme kvalitní impregnací nebo nátěrem, které zvýší odolnost dřeva.

PLASTOVÝ
Kompostéry vyrobené z plastu stoupají v oblíbenosti mezi zahrádkáři zejména v posledních letech. Jejich největší výhodou je, že zásluhou použitému materiálu, barvě a celkové konstrukci kompostéru, dokáže rychleji přeměnit kompostovaný materiál na výživný kompost. Díky černé barvě totiž umí rychleji docílit požadované teploty a propracované má i větrání. To je dokonce často i regulovatelné. I plastové kompostéry mívají většinou horní víko, které kompost chrání a spodní dvířka na odebírání uzrálého kompostu. K dostání jsou také v mnoha velikostech.
Při výběru si dávejme pozor zejména na druh plastu, ze kterého je kompostér vyroben. Ideálním materiálem je polypropylen, který je odolný vůči slunci i mrazu. Jiné materiály po čase křehnou a rozpadají se.

Nevýhodou plastových kompostérů je však jejich vzhled. Tento plastový „objekt“ působí v zahradách většinou nepatřičně a narušuje tak jejich celkovou úpravu. Jeho umístění v odlehlé části zahrady většinou tento problém vyřeší. Pomoci v jeho „zamaskování“ může ale třeba i nějaký okrasný keř.

Pár tipů nakonec

Při zakládání kompostu musíme na místě, kde bude kompostér stát, odstranit veškerou trávu i s drny. Kompostér by měl stát na holé hlíně z toho důvodu, aby do něj měly snadný přístup žížaly, červy a různé mikroorganismy. Tento krok zásadně vylepší celý postup tlení rostlinného odpadu.

Spodní vrstva v kompostéru by měla fungovat jako drenáž a odvádět tak přebytečnou vodu zpět do země. Snadno tuto drenážní vrstvu vytvoříme silnější vrstvou větviček nasekaných na hrubší kousky. Ty se pak postarají nejen o odvod vody z kompostéru, ale i o dostatečný přístup vzduchu.

Hlídání vlhkosti v kompostéru je totiž důležité. Vlhkost musí být pokud možno konstantní, aby se odstartovalo a udrželo tlení. Otestovat to lze poměrně snadno. Pokud vezmeme kompost do dlaně a po zmáčknutí z něj vyteče voda, je příliš mokrý. Vlhkost v takovém případě v kompostéru snížíme přidáním nějakého savého materiálu, jako například dřevěné piliny, plat od vajíček, nebo jiný natrhaný papír. Ideálně by tedy po sevření v dlani měl kompost držet tvar a neměla by z něj vytékat voda. Pokud se v dlani rozpadá, znamená to, že je příliš suchý. V takovém případě jej kropíme vodou z konve.

Když je kompost hotový a vytažený z kompostéru, je dobré jej před použitím ke hnojení rostlin důkladně přesít. Odstraníme z něj tak velké části, které se ještě nerozložily, a práce s ním tak bude příjemnější a hnojení účinnější. Co neprojde sítem, vrátíme zpět do kompostéru.

Jak jste si mohli přečíst víše, vlastnit kompostér má opravdu mnoho výhod. Snažme se tedy díky němu využít co nejvíce rostlinného odpadu, aby nebyl zbytečně znehodnocen na skládkách a ve spalovnách.